Do formy - Příběh Katky
Příběh paní Katky - Proč?
Dostala jsem otázku: "Proč"? Protože mi v tom těle nebylo dobře. Takže proto...
Začalo to před Vánoci 2017, kdy jsem měla úraz kotníku. Chůze na podpažních berlích s X kily navíc byla poslední kapka do pověstného poháru, který přetekl... Shodou okolností jsem potkala známou paní, která i s dcerou zhubly a vypadaly skvěle. Zeptala jsem se, co dělaly pro to, aby tak vypadaly. Paní na to odpověděla, že cvičí ve fitness a k tomu upravily stravu. Trenér ve fitness kam chodí, je prý dobrý a se vším poradí. Já a fitko!!! Ne, tohle se mi nějak nezamlouvalo. Přesto jsem si řekla - já chci taky. Dostala jsem vizitku do fitness k ,,vlakáči". První cesta po sundání ortézy vedla přímo do fitness, kde mi šel naproti trenér. Moje tělo bylo veliké, dušička malá. To nedám, pomyslela jsem si. Přesto jsme se domluvili na první trénink a tak to začalo, stále trvá a doufám, že ještě dlouho bude.
Po krátkém rozhovoru proč, jak, jestli, kdy atd. mne seznámil s tím, co bude a co mě čeká, jestli to myslím vážně a jdu do toho. Nezkusíš, nevíš. Do té doby jsem vyzkoušela bezpočet zaručených diet a neměla téměř žádný pohyb, přesto po prvním tréninku bylo vše v pohodě. Odcházela jsem po svých bez bolestí či vyčerpání a únavy. A chtěla jsem ten jídelníček, abych už jako hned byla hubená. Dostala jsem radu - počkej. Nechal mě cvičit tři měsíce, až pak mi ho dal. Dnes už vím, že to byla správná cesta. Sice dlouhá, ale jediná správná. A cesta je cíl.
Po osmi měsících jsem se dostala na váze o 26 kg níž. Byla jsem šťastná a spokojená, plná energie. Zlepšil se mi zdravotní stav, myšlení i život. Podpora doma byla veliká, děti i manžel byli pyšní na to, co jsem dokázala. Je to opravdu o prioritách. Mohla jsem si říct, že se starám o rodinu, že pracuji dvanáctihodinové služby denní - noční, že z práce chodím unavená a vyčerpaná, pak běžet na trénink. Po příchodu připravovat v noci jiné jídlo na druhý den pro sebe a jiné pro ostatní se mi nechce, a spoustu jiných výmluv a námitek. To bych ale daleko nedošla.
A cíl je cesta, tak po ní jdu dál s úžasnou podporou a pomocí trenéra Pavla F., který si ví vždy rady. Ta cesta nebyla hladká a rovná s krásným počasím. Často byla velmi klikatá, velké převýšení a pak sešup dolů, pršelo a bouřilo. Ale šla jsem. Za dva a půl roku jsem ušla -30 kg. Z konfekční velikosti 44 na 34. Okolí říká, že super práce, nicméně já nejsem v cíli. Jdu dál po cestě. Už ne váhou dolů, udržovat a formovat. Uvidíme, kam dojdu...
Katka M
