Trénink a psychologie

Jedna z psychologických zábran, se kterou se potýká řada kulturistů snažících se o přechod k soutěžnímu tréninku, je jejich vnímání svých tělesných rozměrů. Ať už svým cvičením primárně sledovali cokoliv, část jejich úmyslu je vždy přání stát se velkým a silným. Proto vnímají vše, co by ohrožovalo jejich rozměry velice nevraživě a k soutěžním tréninku přistupují velmi ustrašeně.
Soutěžní postava musí být co nejčistěji vybroušena, zbavena co nejvíc nadbytečného tuku. Říká se sice, "Tuk se nedá napšponovat", ale ve skutečnosti nám dodává pocit větší mohutnosti, což je psychologicky pro řadu kulturistů uspokojivé.
Osoba, která váží 109 má 16 procent tělesného tuku bude sice z pohledu běžného člověka štíhlá, ale pro soutěžní kulturistiku ještě příliš silná. Když potom najede na soutěžní trénink a dietu, změní strukturu své tělesné stavby, takže srazí procento tuku na devět. Co tato změna prakticky přinese?
Při svých 109 kilech původně měl 17 kg tuku. Bez tuku tedy 92 kg. Při pouhých 9 procentech tuku však bude vážit jen 100 kg, pokud při dietě neztratí na svalech. Bude tedy pořád z pohledu svalové hmoty vážit stejně, ale bude se cítit hubenější. A tento pocit ovlivňuje některé jedince do takové míry, že z psychických důvodů nebudou schopni svůj soutěžní program dodržet. Píše ve své knize Arnold Schwarzenegger...