Do formy - Příběh Katky - pokračování...

Cesta je cíl. Jdu dál po té cestě. Uvidíme, kam dojdu…

Budou to tři roky, co jsem byla oslovena, abych napsala a podělila se o svůj příběh. Touto větou můj příběh končil. A tak je načase podívat se, kam jsem došla.

Fitness se stalo přirozenou součástí mého života. Často se mě okolí ptá, jestli mě to ještě baví a stojí mi to za to. Ano – baví a stojí mi to za to. Na začátku jsem chtěla jen zhubnout, mít pěknou pevnou postavu a pak to přišlo. Taková trenérská výzva. Přeci z toho, jak jsem vypadala před třemi lety nemůžu mít srovnatelnou postavu jako ,,ty mladé holky", co chodí na soutěže. A prý jo, můžu. A světe div se, můžu. Samozřejmě, že to nebylo zadarmo, trochu práce to chtělo. Prvotní nebylo dostat se na soutěž, ale mít tu figuru a formu, vypadat tak, jakože jo. No, a když ta forma byla, tak proč ne soutěž. A já jsem to dala. Stála jsem na soutěži vedle holek o dvacet let mladších, v sice krásných, ale titěrných plavkách a cítila jsem se přitom skvěle. Dokázala jsem to. Dokázala jsem to sama sobě. Je samozřejmě milé slyšet doma, ve fitness i od okolí, že super, skvělá práce, ale to překonání sebe sama je pro mě nejvíc.

A když jsem to zvládla já, zvládne to každý. Každý kdo chce, opravdu chce. Za mě je důležité tu změnu přijmout za vlastní – jím proto, abych žila, nežiju proto, abych jedla. Netrápit se tím, že něco nemůžu, ale prostě to nechci. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. A hlavně dělat to pro sebe, ne pro druhé nebo okolí. Protože až se podíváte do zrcadla, uvidíte sebe. Ne ty druhé.

Touto cestou chci moc poděkovat mému muži Petrovi a dětem za obrovskou podporu (není to se mnou vždy lehké a jednoduché), profesionálnímu trenérovi Pavlovi Formanovi IFBB Elite Pro za cestu, kterou mi ukázal a jde ji se mnou, Šárce Tynklové za veškeré rady, pomoc a podporu. A všem, kteří jste pochválili mou ,,chůzi" na této cestě.

Cesta je cíl, tak pojďme dál…… :-)